Konečně nahlas řečené „Pravidlo tří u stolu“

Občas je zapotřebí využít síly médií k opravdu důkladné osvětě. Zvlášť, pokud se jedná o něco tak podstatného jako nekonečně pravdivé PRAVIDLO TŘÍ U STOLU. Dopusťme se nyní malého interpretačního exkurzu a rovnou si ujasněme, že pravidlo tří u stolu skutečně říká, že u stolu by měli sedět nejvýše tři. Proč? Zaměstnanci ministerstva sice nechápou, jak se na tohle někdo může ptát, ale protože vědí, že mimo jejich pracoviště jsou vcelku obyčejní lidé, rozhodli se tento zásadní interakční princip náležitě osvětlit.

Předně si řekněme, jakou funkci vlastně plní návštěva pohostinství. Někteří lidé chodí do takových zařízení zahnat smutek z vlastní nedokonalosti, jiní se chtějí setkávat s dalšími a hlavně se pokoušet o jakousi komunikaci. Řekněme, že právě ona je (nebo by měla být) hlavním cílem našeho vysedávání v zakouřených prostorách pivnic a restaurací.

A ke komunikaci jsou třeba nejméně dva, neb slovy Karla Jasperse „pravda začíná u dvou“. A tam by taky v ideálním případě mohla skončit. Jenže to se neslučuje s představami mnohých o tom, jak má správné posezení u piva vypadat. Ale upřímně: může opravdu dojít ke komunikaci, když se lidé navzájem neposlouchají? Když každý jen čeká, až konečně ten druhý domluví, aby se zase mohl zabývat sebou a tím, co chce říct on? Když povrchně přenáší pozornost z jedněch úst na druhá, aniž by měl možnost se nad tím, co druhý říká, zamyslet?

Model, kdy do procesu komunikace vstupují více jak tři osoby je ze své podstaty vadný. Nelze si nevšimnout, jak se skupiny od počtu čtyř výše rozpadají na malé podskupiny, které beztak komunikují víceméně pouze mezi sebou. To jen potvrzuje, že k rozhovoru bohatě stačí dva až tři lidé. U třech totiž ještě tolik nehrozí, že se vytvoří separovaná skupina dvou, zatímco třetí se bude dloubat v nose.

Pokud tedy opravdu chceme komunikovat, tj. vzájemně si sdělovat a přijímat určité hodnoty, je dobré, aby se toto dělo pořádně a ne diletantsky, s despektem, cigárem v hubě, za zvuků předimenzovaného sterea a v nejhorším případě ve společnosti takového množství lidí, jehož promluvy není v lidských silách smysluplně obsáhnout.